Stručná historie italského vína

11. 7. 2024

Itálie patří spolu s Francií a Španělskem mezi největší vinařské země světa. Italská vína se těší mezi milovníky vín obrovské popularitě a jsou exportována do desítek zemí světa. Historie pěstování révy a výroby vína je v Itálii velmi stará.

---

Pojďme si některé milníky v historii italských vín připomenout.

Počátky pěstování révy v jižní Itálii

Současné archeologické nálezy datují nejstarší doklady o výskytu révy a vína v jižní Itálii do doby 2000 let př.n.l. Zásluhu na tom měli Féničané, respektive jejich obchodníci, kteří révu do Itálie přivezli. Zhruba kolem 8. století př. n. l. pak přišli na území dnešní jižní Itálie Řekové, kteří s sebou přinesli skutečné vinařské umění a techniky, které mu pomohly vzkvétat. Mykénským Řekům se připisuje tato počáteční snaha, vinařství zavedli nejprve na Sicílii. Pěstování révy se postupně rozšiřovalo do dalších oblastí jižní Itálie jako je Apulie, Kalábrie nebo Kampánie.

Dalšího rozmachu pak vinohradnictví dosáhlo díky Etruskům. Existují archeologické doklady o tom, že Etruskové vedli révu nízko při zemi a prováděli pravidelný řež révy. Na některých etruských pohřebištích se dochovaly malby zobrazující vinice a révu, stejně jako nádoby, které pravděpodobně obsahují víno. Tyto archeologické nálezy byly objeveny například v severním Laziu nebo některých částech Toskánska.

Později, po porážce Římanů od Kartaginců, se v pobřežních oblastech začaly objevovat rozsáhlé plantáže s otroky, které doplňovaly vinařskou činnost. Víno se stalo důležitou součástí každodenního života a poptávka po něm tak vzrostla, že v roce 92 n. l. byl císař Domicián nucen zničit velké množství vinic, aby uvolnil půdu pro výrobu potravin.

Tehdejší vína byla relativně silná a obvykle se ředila vodou. Římané dávali přednost sladkým vínům, upřednostňovali bílá a často do nich přidávali neobvyklé příchutě, jako je med, bylinky, sůl a dokonce i křída, aby upravili jejich chuť. Zjistili, že vyzrálá vína chutnají lépe, a jako první je začali skladovat v dřevěných sudech.

Víno mělo ve starém Římě významnou roli také v souvislosti s válečnými konflikty. Například během tažení slavného vojevůdce Hannibala bylo víno předepisováno jako lék zraněným vojákům i koňům. S tím, jak se rozšiřovalo římské impérium, se pěstování révy dostalo i do vzdálenějších oblastí za pohořím Alp.

 Italské víno ve středověku

Popularita pěstování révy zažívala období vzrůstu i pádu, s příchodem renesance však obliba vína prudce vzrostla, což platilo až do druhé poloviny 19. století, kdy italské vinice spolu s většinou severní Evropy napadl škůdce mšička révokaz.

Ve středověku bylo populární stavět vinice s ochrannými zídkami, které měly révu chránit před zvířaty a jinými škůdci. Dnes jsou některé slavné vinice takto dochované zejména ve Francii, například v Burgundsku, ale mnoho z nich lze nalézt i v Itálii.

Víno se ve středověku začalo stávat zdrojem zajímavých příjmů, a tak objevují první legislativní nařízení a zákony na jeho ochranu. Mezi inovace té doby patří:

• Oddělená vinifikace modrých a bílých hroznů
• Použití filtrů na bázi pytlů
• První pokusy o klasifikaci některých vinařských zón a prémiových poloh
• Zákony specifikující dobu sklizně a regulující obchod s vínem
• Zákony proti podvodům s vínem, jeho pančování apod.

Pokrokové 19. století a příchod fyloxéry

Příchod 19. století představuje zásadní změny z pohledu pěstování révy a výroby vína. Ampelografie studující jednotlivé odrůdy se stala seriózním vědním oborem. Louis Pasteur vysvětluje roli kvasinek a fermentace pro vznik vína. Konec 19. století je tak obdobím rozmach vinařství a v této době vznikají některá slavná vinařství, která působí v Itálii dodnes. Historie některých dnes populárních vín jako Brunello di Montalcino, Barolo nebo Barbaresco sahá právě sem. Ve stejné době také některé vinařské regiony v Itálii zaznamenávají rozmach výsadeb mezinárodních odrůd, často dovezených z Francie. V Piemontu začínají vinaři ve větší míře s produkcí šumivých vín.

V roce 1879 se v Itálii také poprvé objevuje škůdce mšička révokaz, který byl do Evropy dovlečen z USA a postupně zdevastoval většinu evropských vinohradů. První ohniska se v Itálii objevila v Lombardii a na Sicílii a postupně se škůdce šířil do dalších oblastí.

Důsledkem epidemie bylo, že některé z vinic již nebyly obnoveny vůbec. Mění se také odrůdová skladba italských vinic, vinaři totiž na americké podnože nezřídka roubovali jiné, často mezinárodní odrůdy. Mnoho prestižních vinic bylo zničeno a jejich náhrada byla vysazena spíše s ohledem na kvantitu než na kvalitu. V první polovině 20. století se tak Itálie stala celosvětovým zdrojem levného stolního vína.

Situace se začala měnit až od 60. let 20. století, kdy v Itálii vzniká řada vinařských zákonů, v čele s novým apelačním zákonem na ochranu původu vín. V roce 1963 byl zaveden první italský systém klasifikace vín a zrodila se kategorie vín DOC.

Znovuzrození kvalitních italských vín je datováno do 70. let minulého století. V tuto dobu dochází k postupné modernizaci sklepů vinařství, ve větší míře se prosazují nové technologie jako nerezové fermentační nádoby s kontrolovanou teplotou. Zlepšila se celková hygiena vinařských provozů, řada výrobců investuje nemalé prostředky do nových výrobních prostor. Nastupuje nová vinařská generace s většími znalostmi o pěstování révy a odrůd, klade se postupně větší důraz na poznávání lokálního terroir a postupně se začínají do vinic navracet původní lokální odrůdy. Mezi regiony, které v tomto ohledu byly průkopnické, lze zmínit Toskánsko, Friuli, Piemont nebo Jižní Tyrolsko.

Díky těmto změnám si Itálie udržela pozici největšího exportéra vín spolu s Francií. Kvalita italských vín nebyla nikdy v historii tak vysoká, jako je právě teď.

Autor: Mikuláš Duda DipWSET

Zdroj: Kniha Italian Wine Unplugged, Stevie Kim